DOMÉNA

Internetová doména (doménové jméno) je jednoznačné jméno (identifikátor) počítače nebo počítačové sítě, které jsou připojené do internetu. Příkladem doménového jména je www.seznam.cz, www.google.com, www.jazzweb.cz.

Doménové jméno je tvořeno posloupností několika částí oddělených tečkami. Části jsou seřazeny podle obecnosti: první část (např. www) je nejkonkrétnější, může popisovat jeden konkrétní počítač, poslední část (např. org) je nejobecnější, popisuje celou velkou skupinu počítačů a sítí. Části jsou také číslovány (odzadu), takže např.  cz, com, org je doména 1. úrovně, seznam, google, jazzweb je doména 2. úrovně atd.

http://3_úroveň.2_úroveň.1_úroveň (národní_doména)

Příklad:

tato stránka má adresu http://www.jazzweb.cz/index.php/domena-a-webhosting.html

cz - je doména 1. řádu (národní doména)

jazzweb - je doména 2. řádu

www - je doména 3. řádu

za lomítkem máme cestu k souboru index.php/domena-a-webhosting.html

Podstatné jsou domény druhého řádu. Když se mezi lidmi mluví o doménách, myslí se tím většinou doména druhého řádu. (seznam, centrum, atlas, google, jazzweb apod.)

Doménám třetího a dalšího řádu se také říká "subdomény" - např. u adresy "bodiband.mitrega.cz" je bodiband subdoména (doména 3. řádu).

DOMÉNA NEJVYŠŠÍHO ŘÁDU

Poslední část internetové adresy - doména nejvyššího řádu (top-level domain, TLD) - popisuje rozdělení na země a obecné skupiny organizací. Doména nejvyššího řádu je internetová doména na nejvyšší úrovni stromu internetových domén.

Existují TLD následujících tří typů:

• Národní TLD (country-code TLD, ccTLD)
  - sdružující domény jednoho státu. Jejich název je většinou dvoupísmenný, např. cz pro Česko

• Generické TLD (generic TLD, gTLD)
  - sdružující obecné domény (např. org pro neziskové organizace), nespojené s jedním konkrétním státem (až na výjimku TLD mil a gov, které jsou z historických důvodů vyhrazeny pro vojenské, resp. vládní počítačové sítě v USA).

• Infrastrukturní TLD
  - využívané pro vnitřní mechanismy Internetu. V současné době existuje jediná taková TLD: arpa, používaná systémem DNS.

Počet domén první úrovně je omezený a schvaluje je IANA resp. ICANN. Nalezneme mezi nimi: obecné domény (generické, gTLD) – 20 domén, například .com, .net, .org, .edu nebo novější .info, .biz, … a národní domény (ccTLD) – téměř 250 domén, podle ISO 3166 dvoupísmenných zkratek států, například .cz, .sk, .ar, .au, …

V doménových jménech lze používat pouze malou část znaků kódu ASCII: znaky anglické abecedy, číslice a pomlčku (každá část jména však musí začínat písmenem a nesmí končit pomlčkou). Jména nejsou citlivá na velikost písmen a každá část jména smí být maximálně 63 znaků dlouhá. Délka celého jména může být maximálně 255 znaků.

JAK ZŘÍDIT DOMÉNU 2. ŘÁDU

Dejme tomu, že chci mít stránky na adrese www.nejakamojedomena.cz.

Dva způsoby zřízení domény:

• nechat si to zaregistrovat někým, kdo to umí a má server s pevnou IP adresou (poskytovatel hostingu)
• zkusit to u registrátora na vlastní pěst (tato varianta obsahuje dost administrativy a pro laika pár neznámých pojmů - nedoporučuji)

Registrace domény u poskytovale hostingu

Vyberte si na internetu někoho, kdo poskytuje hosting a registraci domén. Zjistěte si, jestli je doména volná (nejlépe na www.nic.cz), zkontrolujte ceny hostingu a domény a objednejte si to. Pro laika v zásadě jiné cesty není.

Registrace přímo u registrátora

Registrátorů existuje v současné době asi čtyřicet.

Při registraci se musí:

• zadat požadovaná doména (musí být volná)
• zaregistrovat majitele (včetně osobních údajů)
• zaregistrovat technického správce (to je většinou ten, kdo to dělá)
• zaregistrovat plátce (a do asi dvou měsíců zaplatit něco kolem 600 Kč na účet registrátora přes variabilní symbol a čekat na daňový doklad)
• určit IP adresu svého hostingového serveru, nebo
• pokud chcete provozovat i subdomény, je lepší změnit "A záznam" a namířit jej na svůj DNS server
• většina registrátorů má na tyto operace on-line rozhraní, takže je také potřeba poznamenat si přihlašovací jméno a heslo.

Právě zadání IP adresy serveru je největší úskalí pro laiky (ale třeba i pro mě, protože prostě pevnou IP nemám). Takže je lepší nechat to na majiteli hostingu, ať to zaregistruje na sebe. Důležité je ale zkontrolovat si, že jméno majitele domény jsem já. To se dělá tak, že na www.nic.cz najdete v menu prohledávání a svou doménu si vyhledáte.

IP adresa serveru se zadává do DNS záznamu. DNS znamená domain name server. Je to software běžící na nějakém síťovém stroji (často přímo u registrátora)na který se budou obracet klienti (prohlížeče čtenářů), až budou hledat tu novou doménu na síti. Správce musí pro každou novou doménu přidat do svého DNS serveru záznam o tom, kde je ta doména k nalezení.

WEBHOSTING

Webhosting je pronájem prostoru pro webové stránky na cizím serveru. Pronajímatel serveru bývá označován jako poskytovatel webhostingu (webového prostoru).

Díky webhostingu si můžete své webové stránky umístit na internet, aniž byste museli mít vlastní server. Ceny za webhosting se pohybují od pár Kč až po několik tisíc Kč za měsíc. Existuje i bezplatná varianta, tzv. freehosting. Freehosting obvykle nezahrnuje žádné záruky ohledně funkčnosti a má omezenou technickou podporu. Velmi často je s freehostingem spojeno umisťování reklamy na stránkách.

Poskytovatelé většinou u webhostingu nabízí skriptovací technologie PHP, ASP, ASP.NET, JSP aj., z databází jsou nabízeny především MySQL, PostgreSQL a MS SQL. Stránky na server se kopírují převážně protokolem FTP. Součástí webhostingových služeb jsou většinou také e-mailové schránky s antispamovými a antivirovými filtry, stahování pošty do poštovního klienta protokolem POP3, odesílání pošty protokolem SMTP. Samozřejmostí také bývá technická podpora pro zákazníky, tedy možnost v případě technických problémů či dotazů kontaktovat poskytovatele prostřednictvím telefonu, e-mailu, ICQ, Skype aj.

Webhosting je pouze samotné umístění stránek na serveru poskytovatele. Aby se uživatelé internetu ke stránkám dostali, je potřeba mít zaregistrovánu doménu.